Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

VÝZNAM OBJEKTU A LOKALITY

 

(kapitola 3.A)

 

 

Jan Hendrych

 

 

Přestože koncem sedmnáctého století vznikají obecně ještě stále zdmi ohrazené zahrady poplatné manýrismu a ranému baroku (Květná zahrada v Kroměříži či zámecká zahrada v Českém Krumlově), je ale již na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století korunován nový esprit dynamicky barokními útvary, které počínají včetně staveb a zahrad komponovat i okolní krajinu. Příkladem může být třeba park ve Slavkově, kde císařský velvyslanec a diplomat Dominik Ondřej Kounic vystavěl podle plánů architekta Martinelliho vysoko nad městem zámek s parkem, kde pravidelná úprava je nahrazena po terasách se svažujícím prostorem iluzivně založených bosketů perspektivně prodlužujících celý prostor parku, který se odvíjí od středové hmoty zahradního průčelí zámku se salla terrennou. Osnova parku tak ve Slavkově po vzoru Versailles dále přerůstá i do prostoru města a na osách lemovaných stromořadími tvoří dokonce uspořádání samotných ulic a obytných bloků. Prostorovému rozvrhu tak již nepodléhá jen vlastní zahrada s vazbou na budovu zámku, ale celé široké okolí včetně urbanistického plánu města.

 

V duchu velkorysé kultivace krajiny panství a budovaného panského sídla a ve snaze o jejich oboustrannou sounáležitost staví na počátku 18. století hrabě Antonín František Špork komplex lázní se zámkem v Kuksu. Ve vyvrcholení nosné prostorové osy na protilehlém svahu údolí Labe umisťuje špitál (Špitál milosrdných bratří) pro chudé a nemocné starce a válečné vysloužilce ze svého panství s dominantním centrálním rizalitem Alliprandiho kaple (kostel Nejsvětější Trojice), to jako protipól kaple Nanebevzetí Panny Marie, viz dále. Zde symbolicky Špork umístil rodovou hrobku. V rámci takto rozvrženého urbanistického komplexu a rovněž i v duchu osvíceného sociálního cítění staví v Kuksu obytný soubor chaloupek pro poddané, pro rekreaci a zábavu hostů pak lázeňské budovy, kolonády, divadelní scénu i italské terasové zahrady před průčelím zámku. To vše podřizuje jediné na výsost barokní myšlence urbanisticky reprezentované prostorovou hloubkovou osou protínající napříč údolí Labe.

 

Patrně uměle napřímený tok řeky pak vytvořil příčnou osu prostoru, se vzdálenou a z krajiny Podkrkonoší vypůjčenou dominantou vrchu Zvičina. Příčné osy jednotlivých objektů souboru (špitál, linie alegorických soch, zahrady) pak byly řazeny vzhledem ke vzdálenému pomyslnému ohnisku areálu Betléma v Novém lese nad Žírčí, kde (plastikami sochaře M. B. Brauna a patrně inspirací italským poutním místem Varallem a Svatým lesem v Bomarzu) došlo k vyvrcholení ikonografického programu kompozice. Na svou dobu u nás zcela nezvykle v podobě přírodní komponované scény vyprávějící příběh zrození Ježíše Krista; a to v duchu křesťanského romantismu jako jedinečná přírodní galerie Braunových soch a reliéfů s ústředním motivem Narození Páně vysekaných přímo v rostlých pískovcových skalách místních sedimentů. Tím ale celý komplex ani zdaleka nekončil a měl celou řadu pokračování v podobě jednotlivých a programově navazujících symbolů a artefaktů, které byly instalovány do krajiny celého Šporkova panství Choustníkovo Hradiště na základě jasně rozvržených krajinných vazeb; patrně vzniklých za spolupráce s Janem Henrykem Klemmem, v té době již etablujícího se zahradního umělce (dnes bychom řekli krajináře), jak bude osvětleno níže. Tyto vazby byly v krajině posilovány četnou drobnou architekturou, plastikami, liniovou i rozptýlenou zelení, v podobě význačných solitér buků, dubů, stromořadí či dokonce ovocných stromů; jak dokládají zpracované analytické mapy panství v příloze.

 

Monumentalita špitálního komplexu Kuksu posazeného vysoko nad údolím je ještě exaltována jedinečnou sochařskou kvalitou Braunových plastik a dominuje krajině údolí Labe a celého Šporkova nadačního panství Choustníkovo Hradiště. Z lázní v Kuksu vedla cesta k Novému Lesu kolem poustevny sv. Františka v dramatickém skalním svahu nad řekou, kde se jasně vybavují inspirace posvátnou krajinou italského Casentina, kde v drsném okolí Camaldoli a La Verny (v dochovaných klimaxových jedlových bučinách toskánských Apenin) sv. František skutečně pobýval a kde prastaré posvátné porosty přirozených lesů inspirují poutníky i do dnešní doby (Národní park Casentino), stejně jako  celý příběh svatého Františka, který ve své době již předznamenával nástup renesance v ne příliš vzdálené Florencii. V nedaleké pevnosti ve vesnici Stia byl vězněn i slavný Petrarca; a byl to právě jím stvořený básník, kdo rovněž odchodem do lesů a hor nalezl posvátný smysl místa, genia loci, místo a prostor. Mýtus duchovní domoviny a patřičnost někam, pocit rodné země učaroval Petrarcovi narozenému v exilu. Své životní tužby a obavy vyslovil právě v prostorových smyslech, v představách divočiny a ráje. Jeho básník tak bloudí krajinou bez hodnoty, krajinou prázdnoty, a snaží se vrátit do rodného hnízda, sladkého a vysněného místa. Návrat k přírodě je eticky i intelektuálně důležitý, je to návrat k vlastním kořenům. Taková programově obdobná místa, v nichž se obráželo toto klasické chápání a vidění světa, budoval v krajině u Kuksu i osvícený a Italskou kulturou hluboce inspirovaný hrabě Antonín František Špork.

 

Přes řeku ve Stanovicích a okolo sousoší sv. Trojice vedla cesta dále úvozem a vzhůru svahem, kde dnes míjí obrovitou lípu (památný strom) a nad novodobým viaduktem železniční trati pokračuje v původní dlažbě vzhůru k lokalitě Nový Bon Repos (již jen terénní znaky). Na vrstevnici pod krajem lesa se cesta rozděluje, vlevo na Nový Bon Repos, vpravo míjí mezní kámen č. 50 a rostlým bukovým lesem pokračuje na Betlém vzhůru do svahu, kde v terénu je dodnes dobře viditelný úvoz cesty vedoucí k poustevně sv. Antonína. Zde program areálu Betléma začíná, již tak jak jej známe z četných ikonografií a doposud publikovaných prací.

 

Obrazek

Již značně narušený reliéf, detail ústředního motivu Narození Páně.

 

 

Podobným způsobem jako na Kuksu hrabě Špork zabydluje i krajinu u Lysé nad Labem, u letního zámečku Bon Repos, kde staví v dominantní krajinné poloze kapli sv. Jeronýma se sochařskou výzdobou v podobě dvou andělů a dvou kamenných lebek přehlížejících krajinu Jizerské tabule a strážících vstup do přístupové zámecké aleje k zámečku. I v této rozlehlé a nevýrazné krajině staví poustevny, jež se však již nedochovaly a velkolepý barokní pomník císaři Karlu V. (z dílny M. B. Brauna). Ale vzpomeňme i Šporkovu kapli ve Vysoké u Kutné Hory, kdysi významnou dominantu v okolní rovinaté krajině.

Význam sochařského ztvárňování lidských lebek, jak jej známe již z Kuksu (řada soch alegorií, andělé smrti atp.), zde naplno vyznívá v podobě dvou obrovitých do pískovce tesaných lebek (personifikujících samotnou smrt) na vysokých kamenných podstavcích. Jako by varovaly kolemjdoucího, jenž mířil alejí k lusthausu Bon Repos, že i ve vysněné klasické zahradě Arkádie (jak byla představována barokními krajinomalbami) má smrt své místo; doslova upozorňuje ve shodě s klasickým textem, kterým byly v moralizujícím baroku lebky doprovázeny: Já (smrt) jsem v Arkádii také! „Et in Arcadia Ego“, (jak skvěle popsal ve své práci „Význam ve výtvarném umění“ již před časem Erwin Panofski). Příznačně tak v Kuksu program nekončí u zrodu, ale provází nás celou krajinou života s často moralizujícími tematickými prvky rozesetými po celém panství až ke konečnému konci neodkladné smrti.

           

Výchozí bod celé alegorické trasy počíná pramenem v grotě (prameniště lázeňské vody) pod bývalou kaplí Nanebevzetí Panny Marie (dnes prostor pod terasou, na které jsou zřetelné otisky původního schodiště kaple, jak dokládá M. Líčeníková) a příběh se dále odvíjí krajinou údolí Labe, jak již bylo popsáno kolem poustevny sv. Františka, přes Nový Bonrepos a kolem poustevny sv. Antonína k Betlému. Odtud se téma větví a rozbíhá v naznačených liniích a osách po krajině (jak rozvádí ve svých pracích Kaše), aby nakonec bylo završeno zmíněnou řadou alegorií a vlastní hrobkou pod špitální kaplí. Alegorie soch ctností a neřestí, které lemují špitální kapli a podzemní hrobku, jsou tak stojící symbolicky v řadách před místem posledního spočinutí.

           

Mezi prvním a posledním místem na této pouti barokní krajinou života je po hloubkové ose komplexu vedena prostorová zkratka, iluze; každý sice snadno dohlédne z jednoho konce na druhý, aniž však jen tuší náznak všech výzev a záhad v okolí (podobně jsou koncipovány i význačné Vignolovy zahrady italské vrcholné renesance a zejména pak francouzské kompozice Le Nótrea). Architektonicky pojednaná atrakcemi odpovídajícími době nebyla tato krátká cesta mezi zámkem a špitálem ochuzena ani o tajuplný a iluzivní prostor zahrady, jak jej zpravidla nacházíme jinde. V italské zahradě tajuplnost a nástrahy odvádějí pozornost z hlavní cesty, často je vloženo terasové schodiště či dokonce labyrint (Caprarola, Villa Lante), který má také v Kuksu své zastoupení. Labyrint (bludiště) se nacházel západně od letohrádku s vodními hříčkami (na ose areálu), jižně od závodiště. V zahradě francouzské je to perspektivní iluze a maskování některých prvků kompozice (Vaux le Vicomt, Versailles). Kuks je složitou a protkanou aplikací obou těchto principů, kde počátek tkví v grotě a italizujících zahradních terasách v podzámčí, hra s perspektivou a iluzí je uplatněna v rámci hloubkové osy a vodního schodiště (kaskádové schodiště), např. inspirace zahradní vily D’Este v Tivoli, francouzská zahrada se zdobnými partery květinových broderií pak našla uplatnění v prostoru za špitálem, kde navíc tvoří předpolí hřbitova, který podle programu stavebníka zcela logicky nachází místo v areálu Kuksu nejvýše položené.

 

 

 Obrazek

Torzo studny Jákobovy.

 

Obrazek

Špitální kaple na Kuksu je příkladem dominantního uplatnění architektury v krajině.

 

Obrazek

 

Alegorie neřestí  na pozadí Nového lesa, kde v ose na bukový porost navazuje areál Betléma.

 

 

 

 

Zatímco pravý břeh Labe byl věnován meditativnímu prostoru Betléma, ermitáží sv. Antonína a Pavla, zamýšlené Kalvárské hory, Domu filosofů, galerii Neřestí a Ctností  i stavbě rodinné hrobky inspirujících k hlubokému zamyšlením nad ubíhajícím časem života a lidského poznání, byla levá strana Labe věnována lázeňskému životu a světským radovánkám, aby se v povzdálí opět objevily filosofické hodnoty méně známých zadumaných eremitáží uprostřed hlubokých lesů, stejně jako dramaticky komponovaná přírodní krajina Hubertova údolí.

 

Společenské centrum evropského formátu, ve své době konkurující Karlovým Varům a Výmaru, ale muselo svým lázeňským hostům poskytovat i neopakovatelné světské zážitky. Těmto potřebám sloužil kromě dnes zaniklé osové spojovací aleje mezi Stanovicemi a Kuksem i Maillen Wald, menší lesní porost na vrcholu protisvahu Braunova Betléma, věnovaný především společenským hrátkám a zejména mailu – francouzskému předchůdci dnešního golfu. V tomto prostoru se tak pravděpodobně nacházelo i nejstarší golfové hřiště ve středoevropském prostoru. Vyloučena není ani inspirace belgickým Mailenwaldem, zarážející je zejména srovnatelné využití buku v kompozicích porostů, považovaného F. A. Šporkem za erbovní strom.

 

Loveckým hrátkám Hubertova řádu, založeného F. A. Šporkem v roce 1695, byla věnována západněji umístěná Bažantnice. Mineme severovýchodně položené hospodářské centrum a původní sídlo panství Choustníkovo Hradiště, které dotvářelo stěžejní symbolický trojúhelník spojující Kuks (lázně a světský život), Betlém (spiritualita, filosofie a meditace) a Choustníkovo Hradiště (centrum hospodářství a prosperity). Příznačné je i postupné prolnutí duchovních hodnot světským i hospodářským centrem, které dokumentuje proměna zámku v klášter a výstavba Hospitálu s kaplí a hrobkou na pravé straně Labe. Pokračujme dále na světské straně břehu Labe a na severovýchod od Choustníkova Hradiště nacházíme unikátní kruhové „Roccolo“, pocházejícího z italského názvu tenat, věnovanému čižbě čili ptáčnictví, velké vášni F. A. Šporka. Podnes zde zůstal pomístní název „Čihadla“, ne náhodou je na protější Labské stráni umístěn Nový Bon Repos – alegorie původní kompozice ze Šporkova panství v Lysé nad Labem. Lovu a svatému Hubertu bylo zasvěceno i východněji položené Hubertovo údolí s dnes nedochovanou sochařskou výzdobou, včetně sochy Panny Marie v současnosti umístěné na návsi ve Velké Bukovině. Pominout nelze ani osovou kompozici lesů severně za Choustníkovým Hradištěm s duchovním i geometrickým centrem v poustevně sv. Brunona v blízkosti již za Šporka Pustého rybníka.

 

Nepřehlédnutelné jsou i urbanistické kompozice Velké Bukoviny a Kladrub blížící se členěním pozemkům typické formě okrouhlic, jak je známe z Vápenska a Byšiček panství v Lysé nad Labem. Variací je pak čtvercová Nová Ves v jejíž blízkosti nacházíme na trojmezí panství umístěný Šporkův hraniční kámen – analogie Jeleního kamene z Lysé nad Labem. K dnes opomíjeným prvkům patří i Luční údolí, komponované v údolí říčky Drahyně, mezi Kuksem a Stanovicemi jako romantická procházková trasa vracející se zpět přes Stanovice, poustevnu proti reliéfu Stigmatizace sv. Františka zpět do lázeňského areálu Kuksu. Údolí Drahyně bylo věnováno především rybolovu a relaxačním vycházkám. Říčka byla rozčleněna do řady stupňů určených k pozorování pstruhů a vypuštěných exotických želv. Podnes zde nacházíme zapomenuté stařičké dubové velikány zaznamenané již na rytinách J. Rentze, přesahující až 5 metrů v obvodu a fragmenty pískovcových stavebních prvků. Na stejném toku proti proudu je na průsečíku s hlavní osou Hospitálu a Kuksu v krajině umístěn i Kuksovský mlýn a dále nad Vlčkovicemi i Hubertovo údolí. Drahyně na některých mapách označovaná i jako Kladrubský potok tak vytvářela významnou přírodní osu v kompozici severovýchodní části panství. Jižně od Drahyně, na západním okraji Kuksu, se pak nacházel Paradais – ráj, spravovaný poustevníkem z ermitáže sv. Jiljí, stojící pravděpodobně u pramene v navazující původně zalesněné stráni, dnes již součásti obce.

 

  

LITERATURA

JECH, D., HENDRYCH,  J. a kol. (2007): Kulturně historická analýza oblasti Kuks a Betlém v rámci původního nadačního panství Choustníkovo Hradiště. Průhonice VÚKOZ, v.v.i., , s. 134.

 
 

 

 
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko