Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

HISTORICKÉ FÁZE VÝVOJE A ÚDRŽBY

 

(kapitola 5.A)

 

 

5.A.a) Historické fáze vývoje a údržby (péče)

 

V rozsahu panství Choustníkova Hradiště lze označit za hlavní těžiště, a tedy jádrové zóny, následující lokality: Areál Hospitalu Kuks na pravém břehu Labe včetně zahrady, hřbitova, hospodářské budovy a louky před Hospitalem až k Labi, bývalé Lázně v obci Kuks na levém břehu Labe v rozsahu památkové rezervace. Zde je nutno upozornit, že Hospital Kuks a část obce (kaskádové schodiště a symetricky přilehlé lázeňské budovy) jsou prohlášeny jako jedna NKP. Další jádrová zóna je území NKP Betlém v Novém lese u Kuksu vybavená sochařskými díly M. B. Brauna. Třetím centrem bylo Hubertovo údolí a Bokouš severně od Hospitalu, kde bylo ještě v nedávné době objeveno torzo sochy bezpochyby pocházející z bohaté výbavy Hubertova údolí, nicméně žádné konkrétní umělecké či stavební památky z doby budování panství hrabětem F. A. Šporkem se nedochovaly. Toto území je doloženo pouze archivně a historicky a není památkově chráněno. Hospital Kuks, obec Kuks a NKP Betlém jsou spojeny poměrně rozlehlým ochranným pásmem.

 

 

 

5.A.b) Hospital Kuks

 

Architektem Hospitalu a kláštera byl stejně jako u ostatních budov Giovanni Battista Aliprandi. Střed kompozice severního reprezentačního průčelí byl akcentován převýšenou budovou kostela s hrobkou v podzemí, symetricky ke kostelu přiléhala dvě křídla s nárožními rizalitovými pavilony.

 

1696 – hotovy plány

1700 – podepsána 1. nadační listina špitálu, kde byl řád Milosrdných bratří sv. Jana z Boha určen k péči o několik chudých a neduživých lidí

1710 – dokončena stavba kostela a špitálu

1710 – dokončena fasáda kostela osazením soch a Šporkova znaku

1711 – vydána nová nadační listina, počet chovanců se zvýšil na 100 osob; milosrdní bratři spravovali nadaci do r. 1824, poté byla vytvořena jiná špitální správa

1711 – založena lékárna

1715 – přistavěna ke klášteru Pietrem Netolou nemocniční křídla

1738 – po Šporkově smrti nadace nefungovala, uvést v život ji měli Anna Kateřina hr. Swerts Sporcková  a její manžel Rudolf hr. Sweerts Sporck

1748 – zahájena stavba stájí a kůlen – západní část jižního křídla, nepočítalo se s využitím 1.patra

1756 – postaveny hospodářské budovy východně od špitálu (budova dnešní vinárny)

1769 – představitelé řádu si nechali od Leopolda Niederöckera vytvořit plány, podle nichž proběhly zásadní stavební úpravy špitálu; přestavba byla uskutečněna jen zčásti a dotkla se severozápadního nároží, nicméně patří k nejrazantnějším historickým stavebním úpravám Hospitalu

1807 – došlo k připojení Niedereckerova křídla k staré budově Hospitalu; v tomto roce asi odstraněno horní patro východního nárožního rizalitu

1872 – zpracován celkový návrh na rekonstrukci Hospitalu stavitelem Schmoranzem, realizovány především vnitřní částečné úpravy

1877 – nastupuje stavitel Herkner

1880 – pravděpodobně došlo k výměně oken v severním křídle a k jejich zvětšení

1879 – zřízen nový vodovod ze zámeckého pramene

80. léta 19. století – oprava krovů, krov nad sakristiemi proveden již ve vaznicové soustavě; změna napojení střechy kostela a bočních střech, dříve byly odděleny římsou

1931 – nově zvolený převor P. Klement Masopust nechal nově upravit pokoje Bratří a další místnosti v konventu; stará nemocnice v jihovýchodním křídle byla zrušena, nemocní byli umístěni do   menších pokojů

1933 – zemřel poslední mužský potomek rodu Gustav hr. Sweerts–Sporck; byl i posledním administrátorem nadace; po jeho smrti měla správa nadace přejít na prezidenta Československé republiky, k tomu již nedošlo

1939 – Kuks součástí území zabraného nacisty, zřízen zde domov mládeže; okupace měla negativní vliv zejména na sochy; restaurování prováděl Josef Obett z Kraše u Frývaldova ve Slezsku, poškozené části odtesával, ty více poškozené zničil a nahradil kopií, část také odvezl do Kraše; po válce bylo něco zachráněno a vráceno zpět do Kuksu

po II.   světové válce byl v budově Hospitalu zřízen domov pro přestárlé; provedeno přestrojení nemocničního sálu v jihovýchodním křídle bez povolení Státního památkového úřadu

od r. 1946 jednáno o generální restauraci soch před Hospitalem, pověřen byl Antoním Wagner z Jaroměře; umělecký dozor prováděl jeho bratr prof. Josef Wagner

od r.1949 probíhala jednání o předání Hospitalu Národní kulturní komisi; k tomu došlo 17. ledna 1950. Dr. Jakub Pavel ze Státního památkového úřadu apeloval, aby byl objekt i nadále spravován dle zásad  památkové péče, jeho areál územně zaokrouhlen a Betlém aby byl prohlášen za zvláštní rezervaci, protestoval proti stavebním úpravám v nemocničním křídle

1950 – nahrazena Davidova socha kopií (Hořice)

4.4.1951 – projednán generální projekt úpravy prostoru mezi bývalým Hospitalem a zámečkem; projekt byl zadán Krajskému návrhovému středisku Stavoprojektu v Hradci Králové

1951 – učiněn pod bílým nátěrem na stropě lékárny nález fresky, další fresky v chodbě severního křídla a v kapli; v těchto letech bylo v Kuksu také několik dislokačních komisí, které měly rozdělit Hospital mezi Domov pro přestárlé, krajský archív a Národní kulturní komisi; postupně byla dána výpověď několika nájemníkům, kteří zde dokonce bydleli; dokončena první etapa restaurování soch

1952 – zjištěno, že podnože soch byly k cihelné zdi přizděny dodatečně a že se cihelné přizdívky rozpadají, nově provedeno v kameni; zjištěno v pozemkových knihách, že hřbitov i hřbitovní kaple patří k Hospitalu

1955 – Ing. arch. J. Bušek ze SURPMO vypracoval nový projekt na úpravy okolí Hospitalu; součástí návrhu byl i návrh úpravy domů č.p. 56–59 na protějším břehu Labe

15.4.1955 – vyhořelo jihovýchodní křídlo špitální budovy; poničeny střechy, trámy, stropy; projekt nového krovu opět provádělo SURPMO

1956 – zadáno zaměření Hospitalu

1957 – pověřen ing. arch. A. Kudrnáč vypracováním projektu na generální asanaci a rekonstrukci objektu;  podnik Charita – chrámové služby – začal restaurovat fresku v Lékárně; střecha nad novým krovem byla opatřena břidlicí z Tmáně; A. Wagner restauroval dále sochy ve špitální zahradě; charita opravila zahradní domek

1957 – přizvány šedé sestry k ošetřování chovanců a směly vykonávat pobožnost v kapli

1958 – Státní památková správa zadala SURPMU návrh úpravy interiéru zahradního pavilonku, návrh na rozmístění plastik v lapidáriu; vypracována studie barevnosti fasád, které předcházel sondážní průzkum

1958 – proveden usnesením lidového soudu civilního v Praze převod majetku Hospitalní nadace F. A. Šporka v Kuksu na Československý stát, resp. Ministerstvo školství a kultury, tedy Státní  památkovou správu; objekt byl předán Krajskému středisku státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) v Hradci Králové

1966 – předán na KSSPPOP v Pardubicích

do r. 1967 SURPMO a ing. arch. Kudrnáč pracovali na projektu

1974 – zadán znovu SURPMU projekt, tentokrát pod vedením Ing. arch. J. Petříčka; výše uvedené a znovu zadávané projekty nebyly realizovány

 

Další časové horizonty:

1973 – SURPMO ing. arch. Petřík

1975 – statické zajištění severovýchodního nároží, odbourány opěrné pilíře, obnaženo původní barevné řešení, prokázány původní tvary střech a říms

1979 – Stavebně historický průzkum – SURPMO

1980 – 1990 – rekonstrukce druhého nadzemního patra severovýchodního nároží

 

 

5.A.c) Betlém

 

I.

1717–1738

(26.2.1717 – 30.3.1738)

Založení, výstavba, rozvoj a vrchol areálu Nového lesa.

II.

1738–1778

(30.3.1738 – 1778)

Počínající úpadek – vzpomínky na dni minulé.

III.

1778–1899

(1778 – 19.9.1899)

Doba zapomnění, úpadku a devastace areálu Nového lesa.

IV.

1899–1984

(19.9.1899 – 19.9.1984)

Období terénních zásahů bez přítomnosti archeologa.

Práce navrhované a práce realizované

V.

1984–2002

(19.9.1984–31.12.1002)

Období průzkumů a výzkumů areálu Betléma v Novém lese u Kuksu

VI.

2003–2006

(1.1.2003 – 31.12.2006)

Období po ukončení terénních zásahů v areálu Nového lesa

 

 

Terénní zásahy v areálu Nového lesa od února 1717 do konce roku 1984:

 

I)    26.2.1717 – 30.3.1738. Založení, výstavba, rozvoj a vrchol areálu Nového lesa.

 

II)   30.3.1738 – 1778. Počínající úpadek – vzpomínky na dni minulé.

 

Někdy před rokem 1778 byla z areálu Nového lesa odvezena socha sedící Zarmoucené Hagar. Socha byla umístěna v lázních Kuks a byla smetena povodní do Labe. V toku Labe byla počátkem 30. let 20. století objevena (Kaše – Kotlík 1999, 105–106).

 

III) 1778 – 19.9.1899. Doba zapomnění, úpadku a devastace areálu Nového lesa.

 

IV) 19.9.1899 – 19.9.1984. Období terénních zásahů bez přítomnosti archeologa. Práce navrhované a práce realizované.

 

 

V roce 1907 došlo k odkopání jehličí nahromaděného kolem jednotlivých soch. Tak byly odkryty jejich části ponořené dosud v zemi (Kaše – Kotlík 1999, 134).

 

Čtrnáctý díl Ottovy topografie Čechy z roku 1908 přinesl popis areálu Nového lesa u Kuksu. Popsáno bylo okolí studny sv. Pavla (pisciny u poustevny sv. Antonína). Jak se uvádí: „všude se povalovaly kusy profilovaných kamenů a úlomky pocházející z jiných děl, jmenovitě fontán. I ve štěrku cesty je zasypáno mnoho zbytků a úlomků soch“ (Kaše – Kotlík 1999, 138).

 

V roce 1921 popsal Jan Kropáček prostor, kde stála poustevna sv. Antonína. „Kde stála poustevna sv. Antonína poznáme z nápadného menšího návrší. Kopáním bylo také zjištěno zdivo. Z vodotrysku v zelinářské zahradě, zachována je kamenná mísa. Z vodotrysku jižně od poustevny nalézáme dnes prohlubeň, v níž kopáním byla zjištěna podezdívka pod kamennou mísu (Kaše – Kotlík 1999, 33–41). Jan Kropáček (1921, 58) rovněž uvedl, že kopáním na místě, kde se předpokládá, že stála kaple Povýšení sv. Kříže, je možno odhalit její základy (Kaše – Kotlík 1999, 99).

 

Dopis Okresní politické správy ve Dvoře Králové Lesní správě při nadačním velkostatku ze dne 23. července 1923 oznamuje, že Státní památkový úřad byl informován o bezohledném chování se v areálu Nového lesa při odstraňování dřeva postiženého mniškou. Tamní správě bylo uloženo pečlivě sbírat veškeré fragmenty poškozených skulptur a vhodně je uchovat (Kaše – Kotlík 1999, 140).

 

V roce 1925 konstatoval Tomáš Halík, že při povrchním kopání v místech kde stála poustevna sv. Antonína se ihned objeví cihla a malta (Kaše – Kotlík 1999, 33–41).

 

Počátkem 30. let 20. století bylo ze dna Labe vytaženo torzo sochy, kterému chyběla horní polovina těla. Podle místní tradice však zůstal ve vodě další fragment, údajně horní polovina těla této sochy. Torzo, které do odborné literatury uvedl J. Wagner (1937, 280), patrně představuje torzo sochy Zarmoucené Hagar. Umístněná byla nejpravděpodobněji mezi poustevnou sv. Pavla a Studnou Jákobovou (Kaše – Kotlík 1999, 31, 105–106).

 

Dopis Klubu českých turistů Státnímu památkovému úřadu ze dne 25.9.1934 sdělil, že všechny nalezené zlomky i zlomek z muzea Královédvorského jsou uloženy v Hospitalu v Kuksu (Kaše – Kotlík 1999, 149).

 

Dne 10.12.1935 vypracoval akademický sochař Josef Wagner Popis nynějšího stavu pískovcových plastik v lese Betlémě a návrh oprav. Mimo jiné navrhl, aby se výkopy prováděnými v okolí soch zjistilo, zda se v zásypu nenacházejí úlomky a pokud to bude možné, tyto nalezené části navrhoval vrátit na svá původní místa (Kaše – Kotlík 1999, 149–150).

 

Dne 10.10.1973 byla za nezdokumentovaných okolností při návštěvě v areálu Betléma v Novém lese poblíž areálu Betléma nalezena kamenná hlava, která je podle názoru pana Urbana původem z Betléma. Hlava byla dočasně uložena v depozitáři Hospitalu Kuks, kde se mělo rozhodnout o jejím dalším osudu (Kaše – Kotlík 1999, 169).

 

Na pracovním semináři k 300 výročí narození M. B. Brauna ve dnech 19. – 20.9.1984 doporučil Pavel Preiss provedení archeologického výzkumu v areálu Nového lesa, který by podal nové informace o zaniklých stavbách rýsujících se v půdorysech. Rovněž upozornil na šanci nalézti torza plastik v toku řeky Labe (Kaše – Kotlík 1999, 170).

 

 

LITERATURA

JECH, D., HENDRYCH,  J. a kol. (2007): Kulturně historická analýza oblasti Kuks a Betlém v rámci původního nadačního panství Choustníkovo Hradiště. Průhonice VÚKOZ, v.v.i., s. 134.

 
 

 

 
Licence Creative Commons
Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko